Mýty a průpovídky kolem česneku

V pradávných dobách se vyvěšovaly věnce česneku, aby zaháněly zlé duchy. Nevěsty se vyplácely košťaty z česnekových natí, a tím se mělo bránit onemocněním a  zabezpečit narození zdravých dětí.

Tibeťané připravují dle tradičního receptu přípravek proti žaludečním potížím a zácpě. V dřevěném hmoždíři drtí česnek a přidávají k němu alkohol. Léčebná kůra počíná z jedné kapky a pak se dóza zvyšuje po deset dní o jednu kapku denně, aby se pak zase stejně postupně snižovala.

O česneku se píše v hieroglyfech a byl nalezen v hrobech egyptských faraonů. Dělníci, kteří pracovali asi před 5800 lety na stavbě Cheopsovy pyramidy, prý stávkovali, když nedostali svůj příděl česneku. Pěstoval se ve visutých zahradách Babylonu, staří římští vojáci fasovali česnek pro posílení před bojem. Bojovníci užívali česnek jako my dnes žvýkačku nebo větrové bonbony a říkali mu „páchnoucí růže“. Vikingové jedli velká množství česneku, než se vydali na loupežná tažení, aby se posílili a zvedli náladu.

Ve středověku nosili česnek kolem krku jako ochranu před vlkodlaky a věšeli česnek kolem dveří, aby zabránili vniknutí zlých živlů.

„Herci mí nejmilejší, nejezte česneku ani kysaného zelí, neboť to, co vydechujeme, má sladkým býti.“

William Shakespeare

„Jistě nebude žádným přeháněním, řekneme-li, že štěstí a mír začíná tam, vzato zeměpisně, kde se používá při vaření česnek.“

Marcel Boulestin, francouzský gastronom

"He may forget your name. But he'll know you've been there."

Reklama na česnekový parfém

„Vzal jeden z dílků a palcem odloupl slupku. Svlékl ji donaha a byla taková, jak přišla na svět, s bílými křivkami ňader a tajuplnou tělesností. Tak vyvstal stroužek v celé své nádheře, jediné, prosté a čisté.“

středověký citát

„…A teď vezmeš pár cibulek česneku, zprvu pohladíš tu šlechetnou slonovinu, vstřebáš vůni toho sveřepého arómatu, necháš nakrájený česnek splynout s cibulí a rajskými, až cibule zezlátne.
Zatím se mořské krevety paří a když jsou uvařené, jejich chuť dosáhne dokonalosti v omáčce složené ze šťáv oceánu a čiré tekutiny z česneku a cibule.
Teď už zbývá jen nechat splynout smetanu jako pomalu se rozpouštějící růži, a nad ohněm pomalu uvařit tu hustou masu chilské esence.

Ke stolu pak přikvačí nově sezdané chutě moře a země, abys v tomto pokrmu mohl zažít nebe…“

Pablo Neruda